Afrika 2021 - Djibouti - Instalace nového typu H2i přímo v Africe, na expedici Tatra kolem světa 2 - Jezdi úsporně a ekologicky H2i

Afrika 2021 – Djibouti – Instalace nového typu H2i přímo v Africe, na expedici Tatra kolem světa 2

Afrika 2021 – Djibouti – Instalace nového typu H2i přímo v Africe, na expedici Tatra kolem světa 2

Pamatujete si na Expedici Tatra kolem světa?

V roce 1987 vyjel obytný speciál z Kopřivnice 6×6, aby navázal na české cestovatelské legendy. Tatrovka objela celý svět, vzniklo několik televizních seriálů, aby pak upadla v zapomnění, protože se vrátila v roce 1990.

Spousta kluků, dívek, chlapů v garážích, dílnách mělo plakáty této slavné tatrovky na stěnách, mnozí také modely slavného vozu na policích a regálech.

Jak padal prach a zapomnění na tyto staré ikony, myšlenka znovuoživení této expedice napadla nejednoho cestovatele.

(Tatra však měla svých potíží dost, nechybělo mnoho a málem došlo k uzavření továrny. To se naštěstí změnilo spolu s novým, českým majitelem a Tatra opět dokazuje, jak skvělé nákladní automobily vyrábí.)

Každopádně se našli dobrodruzi Marek Havlíček a Petr Holeček, kteří nakonec dotáhli myšlenky a vize do úspěšného projektu pojmenovaném TatraKolemSveta2.cz

Tento projekt je volným pokračováním předchozích expedic. Tatra je na podvozku 4×4 z důvodu nižších provozních nákladů. Přece jen nižší spotřeba paliva (v první etapě byla cca 39l/100km), nižší náklady na mýto, popřípadě převoz na lodích byl vypočten asi o 1.000.000Kč nižší náklady celkem. A to už je pořádný balík. Společnost Tatra nemá s tímto projektem již nic společného, veškeré náklady jdou na vrub provozovatelů. Jedná se o otevřenou EXPEDICI, které se můžete zúčastnit po určitou dobu také a zažít přesně to, co zažívali cestovatelé, kteří se na cesty vydali v minulosti. Poznáte místa, na které by jste se sami nikdy nevydali, budete spát na místech, kde zažijete atmosféru, kterou Vám nenabídne žádný hotel. Poznáte lidi a místní zvyky přímo v místě dění. Prostě se stáváte součástí týmu, který je odkázán jen na sebe, někde tisíce kilometrů od domova.

Na nový projekt legendy mne upozornili skvělí webdesignéři ze studia Napadlo

Oslovil jsem Marka a představil mu projekt H2i a možnost instalace H2i systému na jejich tatrovku. Marek je otevřen novým věcem, navíc, celý tento projekt je o nabídce českých výrobců, která nachází propagaci v zahraničí, u nás. Musel jsem Marka přesvědčit zkušenostmi a dosavadními výsledky, že nehrozí žádné nebezpečí poškození motoru, naopak, že motoru výrazně klesne kouřivost a celá tato expedice zanechá výrazně méně škodlivin ve vzduchu.  Dohodnuto.

S Markem jsme se poprvé setkali v Září 2019, v areálu Tatry, na polygonu, kde byla slavnostně nová expediční Tatra představena. Zde jsem měl poprvé možnost si vše prohlédnout a navrhnout, kde budeme H2i systém instalovat, jak vše provedeme.

Poprvé jsme měli možnost nahlédnout do útrob expedičáku, měli jsme možnost se s Trajdou – nový název – svést v terénních pasážích polygonu. Následně jsme mohli využít také jízdu profíka Tomáše Tomečka, v jeho závodním stroji Tatra, s kterým několikrát vyhrál slavnou Rally Paříž Dakar. Hustý zážitek.

V Prosinci 2019, přesně 27.12.2019 jsme vyrazili do Prahy instalovat H2i systém na Tatru.

Nálada pracovní na místě, Trajda byla nedodělaná, spousta věcí bylo rozdělaných a do odjezdu Expedice chyběly pouze DVA měsíce.

Na Trajdě, v hale, kde každý dělal svůj kousek na voze, panovala perfektní atmosféra, humor.

Na cestu jsem se vydal se svým otcem a synem, aby mohli vidět zblízka celý tento parádní projekt.

Otec jako učitel technických oborů již v důchodu, mi pomáhal umístit H2i palivový článek, který jsme upevnili nad přední blatník levého kola a na nástavbu Trajdy upevnili zásobník vody 10l pro zajištění dostatečné zásoby na dlouhé cesty.

Elektroinstalaci jsme zapojili přímo z kabiny řidiče, kde se nacházejí silové zdroje a spínacím 24V relé je celý okruh H2i systému jištěn 20A pojistkou. V kabině jsou ovládácí prvky H2i systému ( modře podsvícený displej s hodnotou napětí V, odebíraného proudu A a aktuální spotřebou W) v zorném poli řidiče, kde vidí  provoz H2i systému a pomocí proudové regulace ( tlačítka minus, plus) je schopen si dle potřeby zvýšit, nebo snížit výkon H2i.

Z kabiny je vedena elektroinstalace v ochranném krytu kabelů ke kloubu, na kterém se kabina v případě potřeby zvedá a nedošlo k přetržení elektroinstalace dále po rámu až k H2i systému. Tento se spouští automaticky otočením klíče Trajdy.

Produkovaný Brownův plyn z H2i systému je veden se zásobníku vody do vzduchového sání Tatry. Hadice s plynem je zapojena ještě před samotným filtrem a to tak, že se nikde nehromadí a zajišťuje tak 100% bezpečnost. Brownův plyn je lehčí než vzduch.

https://www.youtube.com/watch?v=qM4DDnZQqSg

V Únoru 2020 jsme jeli ještě do Slatiňan, kde jsme provedli finální kontrolu H2i zařízení. Trajda byla již skoro hotová, bylo zde plno lidí, kteří makali a připravovali vše do finální podoby. Chodili zde i dobrovolníci, kteří se zapojovali na pracích, které byly potřeba. Facebook prostě funguje:).

Byl zde jeden starší pán a ten mi ukazoval cestovatelskou  knihu, kterou měl podepsanou přímo od autorů Miroslava Zikmunda a Jiřího Hanzelky!

Bavili jsme se spolu o cestování a první expedici Tatrakolemsveta, která se vrátila zpátky domů do naprosto jiné doby! A tento člověk prorokoval, že to stejné čeká i tuto expedici. Shodli jsme se na tom oba. Něco ve vzduchu bylo cítit již dlouhou dobu.

Co nastalo víme všichni. Projekt Trajdy ale nezanikl!

Objevilo se mnoho těch, kteří odrazovali Marka od cesty, radili a říkali jak to mají dělat. Marek to nevzdal. Nevzdal se svého snu a pokračoval. Trajda projela Turecko, Irán a byla pod drobnohledem Policie. Cizinci, koronavirus, strach. Přesto Tatra pokračovala. Vzniklé reportáže mohou být v dnešní době, kdy mnoho lidí cestuje kdekoliv po světe jako něco, co již není potřeba. Jako, to už tady bylo. Nic nového.

Je to otázka pohledu. Myslím si ale, že reportáže z Tatry nabídly něco jiného. Ukázaly život lidí kdekoliv Trajda přijela. Ukázala skutečnost a běžný život všude tam, kde prostě byla. Ukázala to, co je expedice. Poznávání dálek a život lidí, které potkáte. Jejich přátelskost, jejich nabídka pomoci, otevřenost, lidskost.

Ukázala naše předsudky, které mnohdy máme o jiných a vlastně jsou zcela mylné.

Trajda měla těžký rok 2020. Po všech úskalích zavřených hranic ji team poslal do Ruska, kde měla pokračovat. Jenže nejistota otevření hranic vedla k tomu, že tým Trajdu poslal nakonec z Ruska lodí do Afriky.

Proč Afrika?

Země stvořená pro expedici. Hranice otevřeny a dobrodružství, to je něco, co z této země přímo čiší!

Trajda přistála po několika měsíční cestě z Ruska v Djibutsku.

Pořádný kus cesty!

V Rusku panovaly ukrutné, pověstné ruské mrazy a je jasné, že po více než půlroční cestě Tureckem a následně Íránem nikdo z posádky nemyslel na mráz, který přijde. Do H2i systému nikdo nepřilil Isopropylalkohol a tak H2ičlánek zmrzl.

Viděl jsem to podle fotek, které Marek při cestě Ruskem do přístavu poslal na FB, kde bylo H2i vypnuto.

Psal jsem Markovi a moc mu fandil, protože nápad s Afrikou byl skvělý tah.  A ještě navíc, že se do Afriky vydává i pan Synek, poslední žijící člen první expedice z roku 1987!

Pana Synka jsem poprvé viděl ve společnosti Tatra, kde byla nová expedice představena a tam s ním poprvé mluvil a poslouchal jeho zážitky z cest první expedice.

Napsal  jsem Markovi, že mu pošlu nový systém H2i, který je výkonnější o 35% v porovnání s původním systémem.

A Marek mi napsal krátce… Přijeď za náma do Afriky a vyměň to. Něco nám pomůžeš a uvidíš Afriku přímo z expedice.

Dlouhý nádech. Ale okamžitě jsem věděl, že kdybych neodjel, litoval bych toho celý život. A litovat můžeš pouze té cesty, kterou jsi nepodnikl! Ostatně to mají ve sloganu na Tatře. A to je to, proč děláme H2i. Protože objevujeme nové, neznámé a to k sobě patří! Produkce expedice mi lehce pomohla s vízy. Marek souhlasil i s tím, že na pouť se vydá i můj jedenáctiletý syn a než si doma uvědomili co se děje, my už seděli v letadle. To byla rychlost.

Djibouti.

Celnice. Ta mi připomínala celnici z pohádky Tři veteráni. Opravdu. Osky byl přece jen v šoku. Všude černoši, horko, zdánlivý chaos, zmatek a nakonec zabaven nový H2i systém. Nešlo s celníky hnout, zabavuje se. Tak jsem začal hledat trafiku a myslel na Velbloudy, že by mohli pomoci. Alespoň pár krabiček:) Paní byla ale neústupná, mám přijít až v 17hod, to přijede šéf.

Venku horko. Spousta krkavců, hubených koček a putujících lidí. Zelenobílé taxíky, některé stářím odhadem i 40-50let. Převážně Toyota.

Za chvíli pro nás přijíždí Jirka-kameraman- kterého známe již z montáže H2i v Praze. Sedáme Taxi a jedeme skrz Djibouti vstříc dobrodružství. Jedeme k hotelu, kde je Trajda a vidíme ulice, lidi, obchody, trhy, vše. Osky ten jen kouká: a vstřebává první pocity afrického kontinentu.

Přijíždíme na místo. Zde jsou chlapi Marek a Marek, Tomáš, Lukáš v pracovním a makají v tom horku na Trajdě a občasném těžce popsatelném zápachu, který se jako vlna prostě prožene kolem nás. Rychle se seznamujeme. Chlapi udělali pořádný kus práce a Trajdu připravili na drsné cesty horké Afriky. Profíci, super borci.

 

Vybalíme věci a jdu také na to. Fotím starý H2i systém upevněný na Trajdě, vytahuji ho ven a chystám si příběh pro celnici.

Vzadu na Trajdě jsou rezervní pneu, česká vlajka, na boku Trajdy velký nápis Czech Republic The Country For Future

S fotkami v mobilu pak následně odjíždím s Tomem a Oskym taxíkem. Tom jede do obchodu pro nějaké součástky, my pak dále na letiště, kde jdeme řešit zabavený H2i systém.

Jsme na místě a příběh pokračuje. Po asi hodině debaty se dostanu k šéfovi, kterému ukazuji fotky starého systému na Trajdě, následně vlajku České Republiky, která je na zadní části Trajdy a u obrázku Czech Republic The Country For Future tvrdím, že se jedná o vládní vozidlo naší země a tak dostávám svůj kufr s pozdravy a přáním, aby se nám v Africe líbilo. Mám rohlík na puse a říkám si, jak je to všude stejné…Na domluvě prostě stojí svět.

Ukazuji fotku -adresu Hotelu- řidiči Taxi a jedeme zpátky na Trajdu. Cesty vypadají mnohdy jako tankodrom. Úplně tu Tatru vidím. To je přesně terén, co ji sedí. Pozorujeme lidi na ulici, provoz, celý ten život venku.

Večer, první noc, sezení venku, večeře, kterou chlapi udělali v „polní“ kuchyni Trajdy. Super! ( Na Trajdě jsou vařiče vyjížděcí z boku venku, je to perefektní řešení )

Povídání o všem, tak jak to bývá. Nálada vynikající. Z Oskyho pomalu padá strach a z kamenné tváře se začíná klubat občasný smích.

Druhý den pokračujeme v instalaci H2i. Vše OK, nakonec ale potřebujeme destilovanou vodu. Hledáme, debatujeme před tamním „Carefour“ ( hustej obchod, který nemá absolutně nic společného s tím, co máme doma:)) obchodem s místníma, kteří NonStop žvýkají nějakou zelenou trávu- místní drogu jménem „Khat“. Postupně zjišťuji, že zelenou pusu tady mají úplně všichni.

Nakonec sedáme na skútr jednoho střelce a ve třech ( Osky za žádnou cenu nechtěl čekat u obchodu a já bych jej tam samo nenechal) objíždíme okolí, abychom našli co hledáme. Našli. Litr bratru za 90Kč. Afrika neustále překvapuje.

Beru 8l a jedeme zpátky. Naleji vodu, nastartujeme. Vše OK. H2i systém jede jak má. Nastavuji a kontroluji hodnoty. Hotovo.

Horko brutální, jste zpocení během chvíle. Občas někde v dálce mešita. Zvuk se line městem, okolím. Někdy se zvědaví lidé koukají co tady máme a nahlídají skrze bránu. Trajda je totiž zaparkovaná v úzké uličce u hotelu, který má vysokou zeď, na které jsou ostnaté dráty. U brány je hlídač. Nonstop. Na ulici tankodrom. V Hotelu zaparkovaný americký sporťák Chevy. Jak zde dojel? Jen se pousmívám v duchu.

Na Trajdě pak dávám dohromady skříňky, jejich otevírání atd.

Marek dělá super kafe z kávovaru, co je součástí vozu, super!

Večer jdeme do města na večeři do restaurace. Centrum, trhy, provoz, vysmáté děti, co nám dělají doprovod a odhánějí je policisté. Dáme jim žvýkačky, obal jim padá na zem, neřeší a lítají kolem nás. Bosky a stále se smějící.

Jídlo v restauraci vynikající. Atmosféra všude nezapomenutelná.

Bezpečno. Nemáme jedinou špatnou zkušenost. Perfektní vše. Tým na Trajdě perfektní. Žádné roušky, žádný strach…ten neustálý strach, který znáš z domu z TV, rádia, od lidí.  Nic. pouze a si užíváš ty okamžiky. Nasáváš to dění kolem.

Druhý den vyrážíme asi 150km daleko od města. Nabíráme nového člena Terezu, která bude následující měsíce průvodkyní, překladatelkou, kuchařkou, dívkou, která udělá pořádek ve věcech a na palubě.

Silný provoz. Jeden truck za druhým. Marek řídí Trajdu a mám pocit, že jedeme opravdu rychle. Motor drží v otáčkách a klidně předjíždíme na frekventované cestě i dva kamiony naráz. Přece jen z nástavby Trajdy je naprosto jiný rozhled, než z kabiny řidiče. Jste výš, musíte si prostě zvyknout.

Cestou se ještě zastavíme na zdejší myčku a my se vydáváme na obhlídku okolí. Silný zážitek.

Jakmile je Trajda umyta,  klima naklimována, vyrážíme z města Djibouti k moři, kde budeme nocovat.Cca 50km cestou, následně asi 20-50?km cestou necestou! Trajda-pro ni je to nic. My nahoře-myšleno v části pro posádku lítáme, houpeme se fakt dost. Černé představy. Cesta je rozbitá, projetá pouze od náklaďáků. Poměrně vysoko v horách. Sjíždíme mezi skalami. Tom, ten se raději otočil v uličce a vůbec se nekouká ven! Srázy na nezpevněné cestě jsou kruté. Představivost ještě horší:)

Marek to sjíždí zkušeně. Za chvíli jsme dole. Míjíme tábor francouzských legionářů, kde mají postavený svůj znak z bílých kamenů na kopci. Míjíme nakonec i vojáky, kteří sedí u cesty a radí nám, kterou cestou se vydat k moři.

Cesta neustále klesá. Točí se mezi skalami. Před námi utíkají velbloudi. Míjíme stáda koz, ovcí. Vidíme chýše, které jsou občas po okolí v horách.

Nakonec nás Marek bezpečně doveze do cíle.

Parkujeme u stromu s výhledem na moře, asi 200m od něj. Pohádkové místo. Zde trávíme tři dny. Okolí nádherné.

Moře slané jako jsem nikdy v životě nezažil. Tuny korálů na pláži, krásné koupání, scenérie hor a okolí je něco, co musí člověk zažít.

Spíme ve stanech na Trajdě. V noci slyšíš pouze moře. Ticho. Hvězdy. Noční, hvězdná obloha je úžasná!

Odněkud si k nám najdou cestu zdejší domorodci i s dětmi. Prodávají nám africké suvenýry. Nabízejí plavbu lodí na korálové útesy, za rybami, novými plážemi, za bílými žraloky, co mají délku až 8M! Naštěstí zde ještě nebyli, naše kocábka by asi rychle zmizla:) . Připlouvají až někdy v Květnu.

Jezdí zde vojáci trénovat. Američané, Japonci, Francouzi, Italové, Němci. Je jich tady opravdu hodně. Když občas projíždějí kolem nás, mávají, stejně tak s něma vycházejí dobře i místní-dle jejich slov.

Společné večery, vynikají jídlo, které připravuje posádka Trajdy, pohoda, uvolněná atmosféra, odpočinek maximální.

https://www.youtube.com/watch?v=ubI1pX54THw

Po třech dnech prací na Trajdě vyrážíme zpátky do Djibouti na nové místo. Jiný hotel. Stejně rozbitá cesta jako v hotelu prvním, ale před hotelem byla cesta vydlážděná:). Super.

Dnes přijeli Tři další dočasní členové expedice, řidič Trajdy a hlavně pan Synek. Člověk, který jel celou první expedici TatraKolemSveta v roce 1987. Je mu 83 let a přijel, aby se opět setkal s Afrikou a jejím kouzlem a znova s Tatrou.

Respekt. Charisma. Úcta.

Večer to zalomíme na střeše Trajdy, to horko ze dne tě prostě vypne a spíš za pár sekund. Spaní je nahoře ve stanech luxusní!

Náš čas se chýlí ke konci a další den ,Středa, brzy ráno jedeme společně do zdejšího Covid centra. Já ho potřebuji na cestu zpět do CZ, zbytek posádky na cestu do Etiopie.

Výsledky mají být další den, to už bude Čtvrtek ale Trajda a jeho posádka bude pokračovat z města ven k moři a následně v Pátek k solnému jezeru a pro testy se vrátí až den třetí. Platnost je přece jen 72hodin a tak bude posádka pokračovat a využít každý okamžik, místo pro zážitky, aby se nemuseli znova vracet.

Já stojím před rozhodnutím. Buď už zůstaneme v Djibouti..Celou Středu, pak Čtvrtek, protože letadlo odlétá až večer ve 20:00hod, nebo se vydat vstříc dalšímu dobrodružství, pokračovat s Trajdou ještě jednu noc a druhý den se -nějak- nevíš ani jak a odkud, dostat zpátky do Djibouti pro testy a na letiště asi 150km.

Asi dvě hodiny váhám a přemýšlím. Mezi tím probíhá slavnostní START africké etapy, foto s panem Synkem, rozhovor s ním a nakonec se rozhodnu, že jedeme dále! Doposud jsem potkal všude v Africe úžasné lidi, určitě potkám i dále a kdyby bylo nejhůř, vždy jde změnit odlet a vrátit se Trajdou zpět do Djibouti.

Vyrazili jsme tedy s Trajdou a viděli další úchvatné scenérie. Stopy sopky zde byly všude. Černé kamení bylo v poloměru snad 100Km. Opice u cest. Velbloudi v dálkách. Vraky trucků v zatáčkách. Nakonec se dostáváme na místo, kde budeme spát. Sjíždíme do údolí, kde se tyčí nádherné ostrovy v moři, krásné okolí, ještě nádhernější západ slunce. Posádka rozkládá stany, chystají večeři a vybalují vše potřebné. Chybí mi pan Synek..Hledám a najdu ho na pláži. Vzal si rozkládací židli, seděl na ní a mlčky pozoroval tu krásu. Já byl šťastný, že jsme pokračovali. Byl to právě tento okamžik…Tam, v tu chvíli, v tom místě. Moře, slunce, vlny, vítr, v nitru staré sopky. Nádherné okamžiky.

Byli zde dva domorodci, které jsem oslovil o pomoc s dopravou zpět do Djibouti. Anglicky neuměli moc, ale nějak jsme se domluvili a on někomu volal. Podává mi telefon a na druhé straně hovořím a vysvětluji co potřebuji a on že OK. Že přijede ráno v 8.

Říkám si, to bylo nějaké snadné?

Nebyl jsem si zcela jist a tak jsem hledal ještě další variantu návratu. Zdejší busy? Bez dveří, v divokém technickém stavu, ale řešení mé situace, další dobrodružství. Ještě jednou oslovuji domorodce o pomoc. Umí pouze francouzsky, takže se nedohodnu, neumím a tak jdu k Trajdě, jestli někdo neumí?

Pan Synek mi odpověděl… jako z toho kouzelného sluchátka Macha a Šebestové… Ale to není vůbec problém, tak prosím, pojďme, domluvíme to:)

Za minutku jsme zpátky u domorodců a já jen koukám, jak pan Synek s lehkostí mluví a vše domlouvá. S Busem prý není problém, jezdí zhruba co hodinu, protože v údolí se staví větrná elektrárna o síle 60Mw, kde neustále někdo jezdí, nebude problém si nějaký BUS stopnout a vydat se zpátky do Djibouti.

Tak jsme dohodnutí na ráno a já s určitou vnitřní nejistotou balím své věci z Trajdy do báglů.

Jak si tak vše přebírám v hlavě, celý ten den toho nového dobrodružství, volají na mne z venku…Máš tu návštěvu! Pojď ven. Jdu…

Venku na mne čeká člověk, se kterým jsem hovořil prvně přes telefon. Je společně s dalšími v teréňáku a bavíme se o dopravě do Djibouti na druhý den. Samozřejmě i o krásném okolí, o Trajdě, znají české fotbalisty, nakonec si dohodneme cenu za odvoz, podáme si ruce a já jsem si 100% jistý, že ráno prostě přijedou.

Jdeme si s Oskym užívat západ slunce. Hvězdy. Moře, vítr. Celou tu krásu. Tohle bylo fakt silné. Celý ten den, to rozhodnutí to takto udělat. Kdyby to věděla Maminka Oskyho, to by asi neprošlo, říkám si v duchu. Ale o tom to vše je.

A tak jsme tam seděli. S panem Synkem, s Markem a ostatníma a já byl maximálně šťastný, že jsme se dostali až sem. Tak daleko, příroda a něco moc pozitivního, které z lidí prostě vidíš, cítíš.

Poslední den, Čtvrtek-den odjezdu domů. Cca 150km do Djibouti. 8hod a auto nikde. Vypnutý telefon řidiče. Říkám si, to ne, tohle tak nemůže být. Vždyť jsme se dohodli včera… Pomalu se řeší druhá varianta. Fotíme se se všemi před Trajdou. Loučíme se, Oskymu kapou slzy. Bál se na začátku a zvládl to vše jako zkušený mazák. Do toho přijíždí náš teréňák. Směju se, vše do sebe zapadá.

Rozloučení s celou posádkou Tatry a společné foto.

Hážem věci do vozu a vyrážíme směr Djibouti.

Jsme dole u moře, vyjíždíme vlastně z nitra sopky, která tady byla někdy dávno, loučíme se pohledy  na úžasné útesy a místa, kde nás naši průvodci-byli ve voze dva- ještě vezou. cestou zastavujeme na místě, které je podobné jako Grand Canyon v USA. Pohoří má akorát jinou barvu, ta velikost celku je ale obrovská. U obchodu bereme vodu na cestu. Zastavujeme na různých místech, které prostě stojí za to. Odbočujeme několikrát z cesty, a naši průvodci nám ukazují, co bychom jinak neviděli.

Pokračujeme dále po cestě od moře, už je pěkné horko a míjíme skupinku pěti lidí. Řidič zastavuje, pozdraví a vytahuje z okna vodu, aby si ji vzali. Prostě pomohli. Jedeme dále. Položím mu ruku na rameno, je jasné proč. Ten druhý mi říká, že to jsou utečenci ze Somálska.

Průvodci se neustále s někým zdraví. Zastavují a baví se. Vytahuji z auta telefon a kameruji cestu z okna. V protisměru policie. Rychle ji schovám. Pokračujeme, nic se neděje, ale vím, že zdejší někdy nemají rádi, když si je fotíte. Projíždíme malou osadu u hlavní cesty. Pozoruji z okna lidi, věci. Trh, obchody, prodeje všeho. Jedeme dále. Následuje policejní kontrola a ta nás otáčí zpět. Sakra. Ta kamera a Policejní auto v protisměru.

Otáčíme se a jedeme zpátky do města na policejní stanici. Tam vylézáme z vozu. Krátká debata s policistou, kterého jsme minuli zrovna když jsem kameroval. V telefonu mu ukazuji fotky, nakonec vše OK. Policista nám popřál šťastnou cestu a my jedeme dále. Samozřejmě průvodci se stále s někým zdraví a baví. Pořád.

Nakonec přijíždíme do Djibouti do Covid centra. Vyzvedávám si negativní výsledek a pokračujeme dále. Průvodci nás berou do Etiopské restaurace. Vezmou nás do míst po městě, mezi slumy, kde si koupíme krásné, originální dřevěné dárky domů.

Stále zdravení, mávání z auta, jízdní styl divoký, na to si musíte zvyknout, ale to je rychle.

Nakonec se s průvodci loučíme. Děkujeme za vše. Silný zážitek, průvodce hovořil Šesti jazyky! Přátelství, celý ten den byl úžasný. Tisíce km od domu, s úplně cizími lidmi.

Na letišti si necháváme věci za barem jednoho občerstvení a jdeme ještě na poslední prohlídku po okolí. Osky si zahraje s místmíma skoro Basketball, užíváme si teplo, okolí, poslední okamžiky v Africe.

Afrika je velký kontinent. Viděl jsem pouze kapku v moři, ale vím, že se chci vrátit. Za to, co jsme tam prožili. Pouhých Osm nocí, ale něco, co vypadalo jako měsíc.

Děkuji tímto všem s kterými jsem měl to štěstí být na palubě Tatry, Markovi, Lucce za vyřízení víz a hlavně za to, že jsme mohli být u toho.

Je to skvělý tým a každý, kdo alespoň trošku přemýšlí, že by to zkusil. Neváhejte a jeďte. Zažijete něco, co se jinak prostě zažít nedá. Obzvláště pak v dnešní době. Tohle není naleštěný hotel. Tohle je Safari z okna a vše na dosah ruky. S Tatrou ve světě, nyní v Africe. V místech, kde by jste se jinak nikdy nedostali tak blízko k tomu o čem píšu.

www.TatraKolemSveta2.cz

A navíc, sjedete si s Tatrou, co jsme upravili H2i systémem. Bill Gates právě investuje své miliardy do vývoje palivových, elektrolýza článků, které produkují Vodík z vody. My jsme před ním. My už to děláme.
Děláme technologie, které předbíhají svou dobu. Děláme technologie, které dělají svět čistější! Upravujeme auta i náklaďáky hybridní technologií. Vodík nachází své uplatnění již dnes! Seznamte se s našimi technologiemi, které jsou výkonné a bezpečné.

Děkuji všem a věřím, že tímto usnadním rozhodnutí někoho, kdo váhá. Přestaňte a vydejte se na opravdové dobrodružství, které tato expedice nabízí. Kdoví, kdy bude taková příležitost.

Martin Bužek

Technolog a průkopník inovativních technologií

www.H2i.cz

Zpráva z Djibouti

Jirka Dvorský kameraman o Tatře ve chvíli odjezdu do Afriky

No Comments

Sorry, the comment form is closed at this time.

Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte více info

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Příští návštěva stránek tak může být snazší a produktivnější. Soubory cookie jsou důležité. Bez nich by procházení webu bylo mnohem složitější. Soubory cookie slouží k celé řadě účelů. Používáme je například k ukládání vašich nastavení bezpečného vyhledávání, k výběru relevantních reklam, ke sledování počtu návštěvníků na stránce, k usnadnění registrace nových služeb, k ochraně vašich dat nebo k ukládání nastavení reklam. Přečtěte si o typech souborů cookie, které Google používá, a o tom, jak společnost Google a její partneři tyto soubory cookie využívají v reklamě. Zásady ochrany soukromí popisují, jak při používání souborů cookie chráníme vaše osobní údaje a další data.

Zavřít