2008

26 Zář 2008

V roce 2008 jsem se vrátil k dávno zapomenutému H2 systému…

Studoval jsem obrovské množství příspěvků z různých stránek po celém světě. Zakoupil jsem několik výrobků, které všask nedosahovaly ani desetiny výkonu, který měly mít. Výrobky byly natolik nefunkční, že jsem se nakonec pustil do vlastního vývoje a reálného testování s cílem zjistit, čeho všeho je možné úpravou H2 dosáhnout.

Testoval jsem různé velikosti a druhy materiálů, různých rozměrů, stavěl nespočet konfigurací. To vše proto, abych dosahoval co nejvyšší životnosti zařízení, efektivity produkce H2 a nejnižšímu zatížení alternátoru. Prostě, H2i jednotka musela produkovat z vody Brownův plyn, ne páru a taky nesměla být zatěžována odběrem přes 7A. Takové zatížení totiž zvládne každý alternátor, nedochází k žádnému vybíjení baterie a nebezpečí s elektroinstalací vozu. Nehrozí výpadky bezpečnostních prvků jako je ABS, ESP apod. Bylo velmi důležité vyrobit H2i jednotku, která bude tyto parametry splňovat.

Nejprve jsme testovali tzv. uzavřené H2i jednotky, kdy je „reaktor“ uvnitř nádoby, ovšem záhy jsme zjistili, že tohle řešení není funkční. Obrovské přehřívání a nestabilnost proudu, nízká životnost materiálu. Museli jsme dále…